Nedávno jsem napsala článek Anděl na silnici a ani jsem netušila, že to bude mít pokračování…

Až si přečtete první článek a navážete na tento, tak pochopíte vše zpětně, tak jako já. S autíčkem jsem nějakou dobu jezdila  a opět zůstala viset na křižovatce. Jelo se do opravy a když mě kamarád zavolal, že je připravené, tak jsem si pro něj jela. Při příjezdu ke mě spěchal jeden pán a ptal se, zda to je moje auto. Já říkám: “Ano je. Proč?” “Už jste se na něj dívala?” ptal se pán.  Já říkám: “Ne, ještě ne.” Jen co jsem se otočila, spatřila jsem totálně promáčklé obě dveře a myslela jsem, že spadnu. Říkala jsem si že to není ani možný… Jedete si pro opravené auto, které je opět zralé na opravu.

Ještě než se stačilo znova opravit, potřebovala jsem jezdit. Těšila jsem se s mamkou a Páťou na dovolenou. Bavily jsme se o ní, ale mamka mi řekla: “No jen, aby jste nejeli sami.” Já na to říkám: “Prosím tě a proč jako?”.

Jak jde o blízkou rodinu, vaše city intuice prostě potlačuje. Zastavily jsme v jednom městě na oběd. Zrovna tam byla smuteční hostina a mamka nepřítomě koukala do jednoho rohu. Říkám: “Co je? Něco tam vidíš?” Odvětila: “Kostru.” Jen jsem se oklepala. Vše se stalo nějak moc rychle. Asi tak za tři týdny jsme jeli na výlet. Možná už tušíte, ti z vás co si přehráli mé video, co se stalo…

Jela jsem po hlavní silnici, kousek za městem, a v protisměru se řítil tranzit. Byly to sekundy… jen jsem stihla aspoň šlápnout na brzdu. Zmačkal nás jak harmoniku. Sanitky, hasiči, vrtulník. Bože můj, stále děkuji, protože malej vyvázl bez škrábance a já už se pomalu vracím do normálu. A moje maminka, s ní to bylo velmi vážné, ale má obrovskou chuť do života. Plná lásky a naší podpory se včera posadila. Každý den krůček po krůčku a dokáže to!

Víte, já tím chci říct jedno. Neproklínejte, nelámejte nad ničím hůl, ať se děje co se děje, přijměte vše a děkujte Bohu za dary, které máte, protože byste nemuseli mít vůbec nic. Vše se vrací jako bumerang, to mi věřte. Mě to muselo zastavit, protože já bych se nezastavila nikdy. Mamky příběh byl ten, že teď bude mít ráda dialýzu třikrát v týdnu, protože teď je v nemocnici pořád. Rozumíte mi, co tím chci říct? Ano, naše zkoušky máme všichni, ale jen málokdo si jich je vědom, a proto přicházejí takovéto lekce, aby si člověk vzpomněl a nezapomněl.

 

Vaše Eva Večernice Vyšínská
www.ezoportal.cz/eva-vecernice-vysinska

Počet shlédnutí: 15