Pomocník nebo “škodič”?
 
 
Za určitých okolností obojí. Posuďte sami…
 
Každý z nás se s nimi za svůj život určitě setkal. Bohužel, někteří z nás se s nimi setkávají v poslední době až příliš často. Zprvu “zázračný” pomocník, který měl sloužit k zachraňování životů, se v posledních letech díky nadměrnému předepisování stává spíše škdodičem zdraví. Spouštěčem mnohem závažnějších potíží, které jsou moderní medicínou označovány jako tzv. chronické.
 
Tady pozor – určitě neříkám, že antibiotika v žádném případě ne.
 
Ale, úkolem těchto kouzelných pilulek bylo opravdu primárně zachraňovat lidské životy. A k tomuto účelu by měly sloužit také nadále. Nicméně, pokud bychom se lépe starali o svá těla preventivně, dávali tělu potřebnou péči, předcházeli bychom tak případným “škodám na materiálu” a nepotřebovali bychom tolik chemie na nápravu.
 
Odpovězte si sami.
 
Věnujete svému tělu tu samou či větší péči jako svému domovu, autu? Anebo je to obráceně?
 
Svůj příbytek si každý z nás (nebo alespoň většina z nás-:) pravidelně udržuje, tak abychom se cítili příjemně. Děláme pravidelný úklid, čas od času “generální”, snažíme se ho zútulňovat, zkrášlovat. Stejně tak třeba auto – pokud mu dochází benzín, dotankujeme. Po zimě ho umejeme od soli. Jinak by nám totiž mohlo vypovědět službu. A co bychom si potom počali? Zatímco naše tělo možná velká část z nás opečovává zvenku, jak oblečením – ženy make-upem, muži třeba svaly – tak jak moc se staráme a pečujeme o naše tělo zevnitř? Dáváte mu dobré živiny? Pravidelně, tak jak si říká? Pečujete o jeho emoční potřeby? Krmíte jeho duši?
 
Úkolem antibiotik je zabít či zastavit růst bakterií, které napadly naše tělo. Tím se ale často neřeší daný problém. Jelikož tím dochází jen k potlačení určité reakce našeho těla. A my ji podáním antibiotik umlčíme. Stejně tak, jako dítě, které se něčeho dožaduje a my mu zrovna nechceme věnovat dostatek pozornosti. Jeho žádost nabírá na intentenzitě až začne zlobit. Tak také často odpovídá naše tělo na antibiotika. Jelikož dojde pouze k potlačení problému a ne k jeho vyřešení (i když si to většina z nás myslí), problém se často objeví za čas znovu. A znovu jsou podána antibiotika, znovu máme příležitost poslechnout své tělo a opět dojde k jeho utlumení. A tak se to často opakuje stále dokola. Až se dostáváme do koloběhu, kdy se naše tělo ozývá mnohem častěji a tudíž jsou nám antibiotika předepisována mnohem častěji. A leckdy už přestávají zabírat. Anebo je tu druhá varianta, najednou opakovaný problém zmizí. My si myslíme, že jsme na své tělo díky tomu vyzráli. Ale po čase se objeví problém jinde, a mnohdy mnohem závažnější.
   
Naproti tomu alternativní léčba, jako například homeopatie (stejně tak čínská medicína) má za úkol vyrovnat tělo energeticky, na všech rovinách – mentální, fyzické, emocionální, spirituální. Zvenku i zevnitř. Po tomto nastolení rovnováhy dochází ke změně vnitřního prostředí těla. A to tak, že dané bakterie už do těla najednou nemají chuť vstoupit. Jelikož tam pro ně již není živná půda pro jejich růst, množení, vegetaci. A tak jdou “o dům dál”. Což je tedy zásadní rozdíl mezi antibiotiky a homeopatiky. Pokud totiž bakterii jen zabijete, ale nezměníte dané prostředí, pak kdykoli kolem vás bakterie projde, je to pro ni jako pozvánka: “Pojď sem, tady se ti bude dobře dařit”. Zatímco pokud změníte prostředí uvnitř těla, bakterie ani “nenapadne” se tam cpát. Vždyť co by tam dělala, když tam není pro ni dostatek živin a příjemné prostředí?
 
Ano, jsme obklopeni miliony viry a bakteriemi. Spousta z nich je pro naše tělo prospěšná. Ale častěji než jindy dnes dochází také k tomu, že bakterie, které jsou našimi přáteli (např. ve střevech) se obrátí proti nám. Podotýkám také, že i pro “zdravý” organismus je virové onemocnění 1 – 2 x ročně v pořádku. Pokud toto napadení cizopasníkem bývá pouze krátkou návštěvou a během 3 dnů odezní a my jsme opět čilí a bez následků. Neplatí to ovšem v případě, kdy sice nejsme skoro nemocní, ale pokud ano, tak se obyčejná nemoc táhne týdny….a my se tak nějak stále necítíme zcela v pořádku.
 
Samozřejmě existují případy, kdy jde o záchranu lidského života a je třeba jednat ihned, jinak by už potom nebylo co léčit. Pro tento případ jsou antibiotika určitě výborným pomocníkem. Záchrana života a životních funkcí je vždy na prvním místě! A teprve poté, když je tělo v bezpečí, přichází čas na přirozenou nápravu.
 
A tak moderní medicína ve víře pomoci způsobuje právě ony zmiňované chronické potíže přílišným předepisováním léčiv. Ale jelikož jsme jako lidstvo ve své drtivé většině takto nastavení, připadá nám to tak nějak “normální”. Často se ve své praxi sektávám s lidmi, kteří si vyslechli od lékařů verdikt: S tím se moc dělat nedá, budete s tím muset dožít.
 
Do jaké míry je současná medicína pod vlivem farmaceutického průmyslu? (třeba jedno z témat na další článek) 
 
Nikdy netvrdím, že je vše zcela vyléčitelné. Ale tvrdím – a mám tu zkušenost, že je vždy cesta úlevy. Cesta zlepšování zdravotního stavu. A to s sebou přináší větší radost ze života.
 
Takže, na jakou cestu se vydáte vy? V případě potřeby a zájmu ráda poradím a pomohu nasměrovat…
 
Hezký skoro letní víkend všem,
 
Markéta Šírková

Počet shlédnutí: 46