Proč až tak moc dbáme na to, jak vypadáme? Proč se neustále ohlížíme na to, jak bude reagovat naše okolí?
Ano, od malička jsme soukáni do určitých rolí. Každý určitě zná „ono SE to“, „tohle nedělej, to SE nedělá“, “ tak SE nechovej“. A někdy také následováno: „co by tomu řekli lidi/sousedi/ve škole,….“
Otázka zní: Kdo nám určuje co SE má a co SE nemá? Nikdo. Je to jen a jen na nás. Důležité je dodržet ona tři pravidla-nepravidla: umět požádat – dělat vše s nejlepším úmyslem – poděkovat. Nikdo nemá právo druhému říkat, jak se má oblékat, jak se má česat a jak se má chovat. Pokud to samozřejmě nehraničí s osobní svobodou druhého.
Již v dětství je nám nasazována maska „SE TO“. Některým z nás se postupně podaří z této masky vymanit a vypustit své pravé já. Některým se až tak nedaří a potom v nich roste pocit vnitřní nespokojenosti. Vnitřní dítě trpí a je osamocené a jediné, co chce, je abyste ho oslovili a poznali.
Rodiče mají bohužel více tendenci vychovávat své ratolesti spíše tak, aby co nejlépe obstály ve společnosti. Dostály normám a pravidlům. Ale kdo vytváří ona pravidla? Ty si vytváří společnost sama. Namísto toho bychom měli věnovat více času tomu, abychom své děti vedli k tomu, jak nejlépe poznat své skutečné hodnoty a žít plně a spokojeně, byť jejich volba není zrovna splněným přáním rodičů. A jejich představa o spokojeném životě je zcela odlišná. Dejme dětem více svobodné volby a nestrkejme je do přežitých krabic „ono se to“.
Je třeba vybočit z těch zrezlých zajetých kolejí. Přehoďme všichni pomyslnou výhybku v našem myšlení a neberme nový směr. Je třeba odhodit staré a nepotřebné. Jedině tak může přijít něco nového.
Hezký začátek nového týdne všem,
Markéta Šírková
Počet shlédnutí: 78