Většina z nás má sny a cíle, ale cesta může být mnohdy trnitá a velmi namáhavá. Ze zkušeností okolo nás vnímáme, že někdo má splněný sen blíže na dosah a my dlouhou cestu, kolikrát musíme na samé dno, abychom našli perličky štěstí. Není ani výjimkou, že nás osud zavane úplně někam jinam. Věřme, že se vše děje tak, jak má být a je to pro nás to nejlepší. Avšak, nic není zadarmo.
Cesta k vysněnému cíli je dlouhá natolik, kolik máme za sebou zkušeností a jestli jsme pochopili události, které jsme měli pochopit. Když bychom nebyli na svůj dar připraveni, hlavně zralí, uměli bychom s tím štěstím zacházet? Velmi rychle bychom mohli o něj přijít. Neuměli bychom ho ani chránit.
A co je to štěstí?
I to bychom si měli předem ujasnit, co nás udělá šťastnými. To co je pro nás štěstím teď, bude i v budoucnu? Každá věc má rub a líc. Možná i proto se nám nedaří něco uskutečnit, protože nás čeká něco mnohem lepšího. Mohou to být i vzácné zkušenosti, které teď nevidíme. Ve svém životě máme svá poslání, které musí být v souladu s naším životem. Shůry pak máme naprostou podporu, abychom svá poslání plnili co nejlépe a ke štěstí i sobě samému. Pokud bychom šli mimo poslání (často se hledáme), tak nás osud zavane jinam, na nový start. Ale přesto máme obrovskou moc, svůj osud můžeme skvěle ovlivnit a přitáhnout si to, abychom byli šťastní. Rovina štěstí může být tak zcela jiná, než ji vidíme teď.
…štěstí, to je harmonie. Dokonalá harmonie, esence vášně, odvahy, zlatého poháru, duchovna, rozumu a citu se slučuje dohromady, aby se vyvarovalo jakéhokoli extrému. Jako uhlazený valčík plující krok sun krok, dát a vzít, k sobě a od sebe. Rychlostí se řídí tanec a podporuje, krotí jeden druhého, aby se udržela rovnováha a harmonie mezi nimi…A protiklady jin a jang dávají naprostou rovnováhu…
Proto můžeme vnímat, že má někdo víc „štěstí“, než my samotní a můžeme být i smutní, protože jsme vydali tolik síly a stále se nám nic nevrací. Jen prožité zkušenosti. Ano „jen“ prožité zkušenosti! Ten, kdo své poslání našel, našel i sám sebe, má od života plnou podporu. Jen než k tomhle poznání dojdeme, se můžeme pohybovat v mylných vodách, o kterých si myslíme, slepě myslíme, že je to naše budoucí štěstí. Proto můžeme vnímat, že ač děláme to, co nás baví, se zatím moc nedaří. Nebo ještě jinak. Můžeme cítit, že se nám přání splnilo, ale stále nejsme dost spokojení. Jako by nám něco chybělo. To je ta harmonie…
„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je.
Štěstí jako rosa na květech se skvěje, ale bludná noha náhle zašlápne je; zašlápnuto vzdechne, v oblacích se tratí, snad se jinovatkou na tvou kadeř vrátí…“
Adolf Heyduk
Co chceme do života, si požádejme, aby přišlo. A co je důležité, nezavírat si před svým přáním dveře před něčím lepším. Věc se může vyvinout nakonec ještě lépe, nebo úplně jinak a to nám přinese štěstí. Vesmír si tak může dát načas, než vše připraví a vyřeší okolnosti. Bránit nám v tom může pouhá představa jako vzdušný zámek a bublina, která pouze splaskne, protože k tomu přistupujeme jako ke snu a ne k hotové věci, kterou můžeme mít. V mysli bychom se měli nastavit jako k reálné záležitosti. Tak jedině můžeme zažádat a připustit si, že ten sen se může stát realitou. Připustit, že můžeme mít vše. Však si to zasloužíme.
Cesta k cíli může být dlouhá…ale i mnohem snazší!
Cestu ke hvězdám vysvětluji svým klientům jako stoupání po schodech vysokého věžáku. Mnohdy začínáme svůj start v prvním nebo v druhém patře, záleží, na kterém startu jsme se narodili. Kolik duchovní cesty máme za sebou a podle našeho životního plánu. Naše zkušenosti a úkoly, které se máme naučit a pochopit (jen a jen pro naše dobro a pro své okolí) se nedají přeskočit jako vystoupat výtahem. A cesta vzhůru do vysokých pater může být skutečně náročná, zvláště, pokud sebou táhneme na svých bedrech určitá břímě. Ty musíme vyřešit a pustit, protože v každém dalším patře přijde něco nového a lepšího. Lidé se kolem nás mění, přichází a odchází, jako zkušenosti. Musíme jít svobodně vzhůru a nenechat se brzdit. Kolik pater jsme vyšli, tím jsme blíže ke hvězdám. Každý schod může být naším menším cílem, pak se stoupá mnohem snáz. Kdybychom šplhali po prázdném lanu, tak nám to dá moc práce. Raději si uděláme uzlíky, aby stoupání k cíli bylo snazší. Každý schod, každý uzel může být menší dosažitelný cíl, naše přání a za dlouhou cestu můžeme prožívat život mnohem více naplněný a cesta ke štěstí může být daleko šťastnější…
Autorka článku: kartářka a numeroložka Emílie Moláčková
https://www.ezoportal.cz/emilie-molackova
Počet shlédnutí: 65
