Zlodějem je nazýván každý, kdo se dopustil krádeže, kdo si tajně nebo vychytrale přivlastňuje to, co není jeho. Ve Starém zákoně je zlodějství pokládané za jeden z největších hříchů vedle vraždy a cizoložství. Desatero výslovně krádež zakazuje. Předmětem krádeže mohou být cennosti, peníze, dobytek, lidi, Bohu zasvěcené věci, modly nebo výroky falešných proroků.

Zlodějství je jedno z nejstarších řemesel. Začalo to tím, že Eva, přes přísný zákaz utrhla, a tím více méně ukradla, jablko ze stromu poznání. Tímto Eviným činem spatřil světlo světa první hřích. Krádež byla často spojována s hrdinskými skutky. Titán Prométheus ukradl oheň z Olympu. Vzpomeňme únos krásné Heleny, který vyvolal krvavou válku. Kouzelník Merlin přemístil Stonehenge z Irska do Británie. Pokud se zloděj vloupal na posvátné území, stihla ho kletba díky magické ochraně. Jako archeology z Tutanchamonovi hrobky, kteří do roka a do dne zemřeli. To bychom potřebovali tady a teď! Pro hrdinného zloděje nemusíme chodit nikterak daleko. Slavný Jánošík bohatým bral a chudým dával.
Hrdinů časem ubylo a zůstal jen prachobyčejný zloděj, který bohatým bere a chudým taktéž. Zloděj, nad kterým má ďábel větší moc, než nad ostatními smrtelníky a sám Ďábel této výhody hojně využívá. Samo za sebe hovoří morální úpadek naší společnosti. Mravní bída naší společnosti je příčinou hospodářského úpadku celého lidstva. Stačí se podívat kolem sebe.

Dnes v médiích vídáme a slýcháme jen a jen o zlodějích. Pro některé hrdina doby, který je šikovný a chytrý, pro ostatní sprostý zloděj. Nyní nemám namysli ty malé zlodějíčky, ale ty opravdové zloděje, kteří rozkrádají úplně všechno. Falešní prorokové, kteří když řeknou: „Buďte v klidu, nic se neděje“ nastražím uši a vím, že je zle, protože se něco začne dít. Při čtení o čarodějných prostředcích proti zlodějům mne napadla spásná myšlenka. Mohly bychom v budovách napsat na zem či průčelí budovy magický čtverec SATOR nebo RVACH “RVACH – VACVC – ACHCA – CHCAV – HCAVR”

Tento nápis se od pradávna používal proti zlodějům. Díky nápisu zde každý zloděj uvízne a žádný vůz přes tento magický nápis nepřejede. Začalo by se nám žít lépe, z naší krásné země by třeba ještě něco zbylo. Lidé by opět nalezli mravní hodnoty k ostatním lidem, k práci a veřejnému majetku, jak hlásal pan Baťa už v roce 1932.

Ve svém srdci toho mám tolik a všechny své pocity zde nemohu vyjádřit. Shrnula bych to do přísloví: „Nemám slov.“ Tak ani nevím co víc bych k tomuto ještě dodala.Toto vše je na delší debatu neboť zlodějství je jen podmnožinou “Nepokradeš”, které je zdánlivě materiální avšak více se dotýká duchovní oblasti.

Nedávno za mnou přišel pan Jiří. Úspěšný podnikatel, který si vybudoval firmu z ničeho. Potřeboval poradit, protože neví jak dál. Proto se na mne obrací o pomoc. V jeho firmě se ztrácejí peníze. Mnoho peněz. Bez obalu začal: „Bavíme se zde o několika milionech, které tu mají být a nejsou.“ Začali jsme spolu pomalu rozplétat klubíčko, abychom se dobrali k „jádru pudla.“ Do svých několika podniků dal dokonce kamerový systém. Své zaměstnance hlídá ostřížím zrakem dnem i nocí. Na nic zvláštního nepřišel. „Tudy Vám peníze neodcházejí“ říkám a dál jsme rozebírali jeho problém. Karty zcela jasně hovořili o rodině a poukazovali na ni. Musela jsem začít zlehka, aby to s ním nepraštilo. Zeptala jsem se: „No a co rodina? Jak ta figuruje ve Vašem podnikání?“ „Maminka se stará o firemní peníze a bratr je provozní jednoho podniku.“
„Aha! A jsme doma.“ Byla jsem nucená mu sdělit smutnou skutečnost, že penízky tečou právě tam. „To je Vaše slabé místo!“ Poukazuji na tyto dvě osoby. Nevěřil mi. „To není možné! Mamka dostává přes padesát tisíc měsíčně řekněme: „Za lehkou práci, která ji nezabere ani pár hodin.“ Jiří začal vyprávět, jak mu záleží na tom, aby se měla rodina dobře a rodinný podnik ji upevňuje. „Vždycky jsem chtěl mít rodinu, která drží pohromadě a má se dobře. Když já , tak oni také se musí mít dobře“ povídá dál. „Bratr u mne vydělává kolem sto tisíc, přeci mi nechcete říct, že má málo a musí mne obírat a můj výdělek? Když chtěl auto, koupil jsem mu navíc pěkné auto, chtěl z rodinou na dovolenou, poslal jsem je do Thajska“ vypočítával a nevěřil vlastním uším, co mu zde povídám. „Vydělané peníze vždy dělím spravedlivě a to, co mi někde uniklo byla plánovaná rezerva na horší časy. Právě ty peníze zmizely, sublimovaly.“
Dlouho jsme si povídali a rozebírali celou situaci. Nakonec musel uznat, že si „rodinu“ pěkně rozmazlil a tudíž budou chtít čím dál víc. „Ono se to lehce tahá, když je z čeho. Tohle se muselo dít už léta“ povídám. „Ano, máte pravdu. Všimnul jsem si toho před dvouma rokama“ přitakal. „Ale nic jste s tím neudělal, takže vina je i na Vaší straně. Příležitost dělá zloděje!“ Né, že bych tím chtěla říct na tvrdo, že to jsou zloději, ale když to tak vezmu ano, jsou. O to víc, že pan Jiří očekával od své rodiny mravní zásady, které by jim měli být svaté.

Čekáte happyend? Žádný není. Pan Jiří si na svojí rodinu posvítil. Přesvědčil se, že karty mají pravdu. Udělal razantní opatření. Mamince dal doživotní rentu, aby byla v klidu a místo ní najal spolehlivého účetního, který se zodpovídá za každou korunu. Bratr si musel najít práci jinde a musí žít po celý zbytek života s vědomím, že okradl, okrádal svojí rodinu. On totiž bratr na to chodil fikaně přes maminku, která mu chtěla vyhovět. Přeci to je její syn, který potřebuje… „Však on Jiří má dost a ty to potřebuješ víc!“ Dříve rodinné podnikání mělo skutečně vypovídající hodnotu a rodinně se dařilo. Dnes se nikdo nestydí obrat svojí rodinu. Je holt jiná doba!

Autorka článku: psychoterapeutka duše, astroložka, numeroložka a spisovatelka Daniela Hannah

Počet shlédnutí: 41