Už jste si všimli, jak jste od rána bombardováni převážně negativními zprávami? Ano, některé informace jsou míněny jen jako opravdu upřímné upozornění či varování – třeba o stavu vozovky a dopravní zácpě. Nicméně zkuste si od rána během dne spočítat, kolik neutrálních či pozitivních zpráv z médií všeho druhu uslyšíte či si přečtete. Asi jich nebude moc. To se opravdu týká jak televize, rádia, internetu tak i tisku.

Nezbývá mi, než se ptát:

To jsme opravdu dospěli do takového bodu, že opravdový zájem v nás probudí jen cizí bolest a utrpení? Proč se sebou necháme vláčet?

Média nás natolik ovládli, že nám stále cosi vnucují. A většinou nám vnucují strach a obavu z čehokoliv. To někdo jiný tahá za provázky informací, které se postupně vrývají do našeho podvědomí a způsobují strach a také způsobují, že chceme víc a víc těchto informací. Tento proces je pomalý, postupný ale JISTÝ. Proč ze sebe necháme dělat jistý cíl?

NENECHME SE SEBOU VLÁČET. TO MY – KAŽDÝ Z NÁS – ROZHODUJEME O TOM, CO NÁM BUDE SERVÍROVÁNO A CO NE. NENECHTE SE OVLIVNIT TÍM, CO SLYŠÍTE.

Média mají velkou moc. Postupně, nenásilně se vkrádají do naší mysli. Ale proč je tam pouštíme? Opět je to jen způsob útěku před námi samými.

Je to zejména na nás – na každém z nás! Stejně tak jako nebudeme kupovat potraviny, které nám škodí – zanáší naše fyzické tělo – tak si budeme pouštět takové mediální informační zařízení či číst takové zprávy, které nám podávají kromě nutných upozornění převážně radostné a pozitivní informace.

Říkáte, že to by potom už nebylo na co koukat? Tak to je mi opravdu líto. Není lepší podělit se o radostnou informaci a předat ji dál? Proč se více nedělíme o své úspěchy? Nicméně, musím říct, že z rozhovorů vím, že přibývá spousta lidí, kteří si jakákoliv média pouštějí do svého života jen opravdu minimálně. A jde to! A i tak vědí, co se děje.

Vzpomeňte si na situaci, kdy jste někomu udělali radost. Někomu neznámému. Třeba jste před sebe v obchodě pustili paní s malým nákupem, zatímco vy jste měli plný vozík. Anebo jste v čekárně u lékaře pustili matku s plačícím dítětem. Vzpomeňte si na pocity, které to ve vás vyvolalo. Možná by se dalo by se říci, že vás hřálo u srdce? Či jinak popsatelný pocit na hrudi? Dělejme více dobrých skutků, začněme každý u sebe. Teprve potom se to začne postupně zobrazovat na celek – lidstvo. Budeme silnější proti případným ovladačům našich myslí.

 

 

 

Přeji hezký den,
Markéta

www.ezoportal.cz/marketa-sirkova

Počet shlédnutí: 24