Už jste to určitě zažili také: Něco činíte nebo zamýšlíte a okolí vaše počínání a původní úmysl, byť byl sebeupřímnější, dokonale zkreslí, překroutí, postaví do naprosto odlišného světla nebo rovnou obrátí proti vám samým!
Zůstaneme-li v duchu nadpisu článku, pak si můžeme jednoduše představit situaci, jež se Vám možná i stala. Jdete si koupit něco do obchodu, přijde na placení, dejme tomu že jste dlužni rovných padesát korun, následně zalovíte v kapse nebo portmonce a poctivý těžký peníz s reliéfem Prahy na jedné a dvouocasým lvem na straně druhé položíte poslušně na pultík před pokladní a máte vše za vyřízené.
Ne tak ona! Štítivě Vaše oběživo uchopí, se zhnuseným výrazem v obličeji jej obrací a ptá se, kde jste k minci přišli, že je tak zaneřáděná. „To se pak není čemu divit, že mám po pár minutách za kasou ruce jako horník. Kdyby mi tak někdo vysvětlil, co s těma penězma lidi vyváděj,“ svěří se Vám ještě na rozloučenou, než nebohou padesátikačku opovržlivě vmete do přihrádky k ostatním.
Provinile opouštíte krám a přemýšlíte, kde jste k ní vlastně přišli a co jí asi v minulosti natolik poznamenalo a vzdálilo původní podobě, s níž opouštěla mincovnu v Jablonci. Vzápětí si vzpomenete, že jste ji vlastnili jen nepatrnou chvíli, neboť Vám byla spolu s hrstí dalších drobných směněna (raději záměrně nevolím termín „vrácena“) proti bankovce hned vedle v tabáku, když jste si pořizovali křížovky na neděli…
A co že se vlastně (všechno) odehrálo? – Vezměme to popořadě: Klíčové bezesporu je, že jste uhradili platbu v hodnotě padesáti korun a nestali jste se kořistí ochranky nebo (kdoví?) policie. Nikdy jste nepřemýšleli o tom, že se chcete zbavit umolousané mince, kterou jste dříve přijali, neboť jste vůbec nezaznamenali, že se čímkoliv liší a měli byste jí věnovat byť jen o krapet více pozornosti. Padělatel rovněž nejste a o tom, že byste od počátku plánovali nákup „za pět prstů“, nemůže být řeči jakbysmet. A zpropadená pokladní nakonec padesátikorunu přece přijala, uznajíc, že zákonem stanovená kvalita platidla odpovídá… Tak o čem tedy?
Zůstává nám přece jen ještě jedna „neodbytná“ okolnost: Připadáte si jednoduše trapně! Výstup před frontou nedočkavých zákazníků jste nečekali a zaskočil vás, přestože jste se dohromady nedopustili ničeho hroznějšího, než že jste zaplatili sice ušpiněnými, avšak nad vší pochybnost platnými penězi.
Namítnete, že podobná lapálie nestojí za zmínku a že na ni zapomenete stejně rychle, jako Vás potkala. Věřím vám, ale šlo pouze o příklad…
Život přináší nekonečné množství podobných epizod, ovšem s poněkud hlasitějšími dozvuky. Společného mají však to, že jsme kýmsi vtlačeni do pozic a do míst, v nichž jsme se rozhodně ocitnout nechtěli. „Smlsne-li si“ na nás prodavačka, naštvaná už jen proto, že ji obtěžuje další neodbytný zákazník, asi to přežijeme ve zdraví a klidu. Jindy je ale hůř!
Pochválíme například kolegyni účes a ona nám spílá, že vypadá přece hrozně a k holiči se teprve chystá. Sice jsme jí polichotili, ale ona je dotčena. Sama přece ví nejlépe, kdy jí to sekne, a kdy ne! Zítra – to bude jiná – bude čerstvě po návštěvě kadeřnice, kde hodlá za péči o svůj zevnějšek utratit nezanedbatelnou částku, a zmíněná poklona by se jí naopak hodila -utvrdila by ji ve správnosti uskutečněné investice…
Projevíme sympatie k jednomu z ministrů právě jmenované vlády díky jeho předchozím odborným kvalitám z nepolitické sféry, a je nám kýmsi podsunuto, že schvalujeme státní zadlužení, které narůstá posledních dvacet let.
Spolužák po zkoušení z biologie onehdy sebekriticky (tedy kriticky k sobě samému!) prohlásil, že není spokojen s výsledkem svých znalostí, a vyslechl si litanii paní profesorky, které se ještě nikdy nestalo, aby student nebyl spokojen se známkou, již mu přisoudila. Jeho opakovaná vysvětlení a ujišťování nebyla nic platná, jindy nesmírně příjemná pedagožka tentokrát nalezla svou oběť a ještě několikrát si jej před námi všemi, nebožáka, „vychutnala“, než jej propustila do lavice zpytovat svědomí za kritiku vlastního neodpovědného přístupu ke studiu.
Když píši tento článek, vrcholí právě mistrovství světa v kopané v Brazílii, hraje se finále, chybí minuta do konce nastavení základní hrací doby. Zkuste ve společnosti podotknout, že Němcům za jejich předvedenou hru přejete titul a stáváte se v očích mnohých div ne zastáncem třetí říše…
Z dějiště této miliardami diváků sledované sportovní akce se nabízí další příkladná zkušenost:
Poslední čtvrtfinále mezi Nizozemím a Kostarikou nepřineslo branku ani v prodloužení, rozhodnout musel až rozstřel ze značky pokutových kopů. V samém závěru prodloužení trenér holandských „tulipánů“ Louis van Gaal vystřídal brankářskou jedničku týmu a na penalty poslal mezi tyče Tima Krula, který do bojů v předchozím ani následujícím průběhu mistrovsví už nezasáhl. Podobný krok můžeme vidět například v házené nebo hokeji, ale ve fotbale se s ním i z důvodu omezeného počtu střídání téměř nesetkáte. Většinou přicházejí v podobně vypjatém průběhu střetnutí na hřiště chladnokrevní střelci, „čerstvý“ gólman je navíc po dvouhodinovém pobytu na lavičce nerozcvičený…
Zde šlo ale o tah vpravdě mistrovský a podle mne skvěle připravený!
Brankář využil všech pravidly povolených prostředků, se střelci soupeře před provedením kopu dokonce diskutoval a ujišťoval je, že ví, kam střelu umístí. U všech pokutových kopů skutečně vystihl jejich směr, dva zneškodnil a jeho tým vyhrál!
Napadlo by vás, že se kromě obdivných najdou i ohlasy nepříznivé? – Představte si, že hned na druhý den tomu tak doopravdy bylo!
Ještě asi pochopíme brankáře Jaspera Cillessena, kterému se z trávníku nechtělo, což po svém vystřídání dokumentoval nakopnutím láhve s pitím. Hned po vítězném zápase se ale omlouval a samozřejmě si plnými doušky užíval úžasný sportovní úspěch.
Některé deníky nebo internetové portály však shodně nadepsaly své články tímto palcovým titulkem:
„Louis van Genius. Urazil sice brankářskou jedničku, ale zajistil si fotbalovou nesmrtelnost“
Opravdu mohlo někoho napadnout, že pokud se připravuje náhradní brankář na chytání penalt – jak později vyšlo najevo – plných sedm týdnů, nečiní tak pod dohledem trenéra s cílem uspět v nejvyhrocenějším možném závěru utkání, nýbrž se záměrem kohokoliv ponížit a zesměšnit? Mohlo kouče tehdy v nejbujnějších představách napadnout, že kdosi podá a okomentuje jeho fantastický plán tímto způsobem?
Když naši tenisté obhajovali na podzim vítězství v Davisově poháru v Srbsku, do čtyřhry proti nim nenastoupil nejlepší hráč na světě Novak Djokovič. Prý se necítil v plné síle, možná nechtěl riskovat, neboť čtyřhry pravidelně nehrává… Radek Štěpánek po utkání prohlásil, že je pro něho zajímavé „nechávat Ferrari v garáži“, Tomáš Berdych doplnil, že pro nás jen dobře. Možná výsledek znáte, pro ostatní nebude překvapením, že tento zápas finále rozhodl a naši trofej podruhé v řadě získali, přestože se jim příliš nevěřilo…
Nehrající kapitán Srbů Bogdan Obradovič se však na Štěpánka po poslední dvouhře obořil, že nemá vychování. Toho jeho slova nemile udivila, protože svým příměrem pouze džentlmensky vyzdvihoval kvality světové tenisové jedničky z týmu protivníka… Jak si to jen mohl kdokoliv vyložit jinak?!
A to jde, drazí přátelé, toliko o sport a zábavu pro diváky, chcete-li! – A vidíte, přesto i na tomto poli dochází k podobným situacím.
Napadlo by nás, že ve všech uvedených příkladech jde o pouhá nedorozumění a vzájemná nepochopení. Opravdu se to tak na první pohled jevit může…
Jistě vás – zvláště pak dámy, kterých navštíví tento portál logicky drtivá většina – napadlo, zda se náhodou autor článku nezbláznil, když nám vypráví zrovna tyto „historky“. Jak například tenis a fotbal souvisejí s esoterikou?
Věřte, že docela zásadně! A já jsem v neposlední řadě usoudil, že vybrané příběhy mohou posloužit názorněji než tisíckrát otřepaný případ manžela, který překvapí svou paní pugetem růží a je v ten samý okamžik za nevěrníka… Povězte, že bych vás tímto „odrbaným“ scénářem k slzám nedojal?
A co mají obecně „překroucená“ prohlášení a špatně vyložené skutky společného s duchovnem, rozvojem osobnosti, předpovídáním budoucnosti a věštbami?
Mohu vás s naprosto klidným svědomím ujistit, že mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. „Servíruje-li“ nám dezinterpretace našich postojů okolí jako na běžícím páse, výklady karet se potom jimi přímo hemží!
I vy sami můžete vyprávět podobných příběhů na tucty, a leckdy mnohem barvitějších! Jen vás dosud nenapadlo se na ně podívat z poněkud odlišného úhlu, brali jste je vždy jako nepříjemnou, avšak nezbytnou součást života. – Lidé jsou jen lidé…
Ale co za nimi tedy vězí a čím jsou právě pro nás tak poučné? – Ze srdce rád vám to povím a vše dopodrobna objasním. Nyní už tedy víte, o čem bude pojednávat příští pokračování článku!
Z připravované publikace Hraji svou hru
autor: Petr Šíma
Počet shlédnutí: 46