Jedná se o myšlenkový a možná až vědecký směr, který má v hledáčku zájmu vše kolem smrti, posmrtného života, duchů a vše kolem „druhého břehu“ (dále jen zásvětí) a kontaktu s tímto světem.

Nejedná se v žádném případě o vědu, i když se o něj zajímalo několik vědeckých ústavů a to v USA a SSSR. Také se této problematice věnovalo mnoho vědců a vzdělaných lidí. Základem je víra v něco nadpřirozeného a to přesněji v existenci duše. Duše, která je v každém z nás a studiem toho co se děje během smrti a po smrti. Studiem co je to duše, kam odchází po smrti a co je vlastně po smrti. Silným proudem je i velký zájem o komunikaci s těmito dušemi a to především s těmi, které jsme znali ještě, když byli živí nebo s kontaktem duší celebrit. Podobná nauka je démonologie – studiem a vírou v démony a to především formou – evokováním – vyvoláváním vyšších bytostí. Duše nebo duch nejsou považovány za vyšší bytosti, ale také ani za nižší. Vyšší je třeba Lucifer, démoni, andělé, archandělé, možná Bůh atd. Nižší jsou třeba larvy, elementární bytosti, fantomové a podobně.
Mezi významné spiritisty minulosti, jsou třeba T.G. Masarygue, K. Čapek,E. Destinová atd.

Historie spiritismu se datuje někdy začátkem 19.století ve Spojených státech. Kdy docházelo k prvním kontaktům a seancím, k jejich záměrnému vyvoláváním a komunikaci s nimi. Velký zájem pak u nás vzniká na přelomu 19. a 20. století, kdy se dostává přes oceán do Evropy a také do Rakouska-Uherska. Po první světové válce, kdy skoro v každé rodině někdo přišel o svého blízkého, se spiritismus rozmáhá jako houba po dešti. Z tehdejších asi 15-ti milionu obyvatel vzniklé nové Republiky se ke spiritismu a víru v něj hlásá každý desátý. Umělecké spolky, Sokol a jiné veřejné organizace byly tvořeny většinou pouze spiritisty. Spiritismus se ve velkém šířil především
v okrajových částech republiky a to především v severní Moravě na Jesenicku a v severních Čechách a to především v okolí Nové Paky, kde je dodnes krásné muzeum Spiritismu.

Zbídačený lid hledal ve spiritismu útěchu. Matky truchlící po svých synech, manželky po manželích, kteří po tisících umírali v zákopech. Ti všichni hledali ve spiritismu útěchu. Dodatečně se rozloučit se svými blízkými. Na mnoha seancích se vyvolávali duchové velkých českých mistrů jako byl M.J. Hus, J.Žižka, J.A.Komenský atd.

Samozřejmě, že kontakt s mrtvými byl už od nepaměti lidstva, ale v moderní historii se z tohoto skoro stává až věda. Hledají se postupy jak vyvolávat, jak pracovat, neexistuje centrála, církev – nic a nikdo kdo by něco řídil. Skoro až náboženství. Ač některé částí spiritismu jsou a byly utajovány, většinou to byla normální praxe s duchy pracovat či se účastnit sezení.

Nejdůležitější částí celé seance byli dva lidé – operátor a médium. Operátor vedl celou seanci. Říkal co se kdy a bude dělat. Některé seance se obešly bez média a pracovalo se ve skupině. Seance je obecný výraz pro nějaký magický akt většinou ve skupině. Často je spojována s evokací – vyvolání něčeho z jiného světa nebo napojení se „jinam“. Za seanci se dá považovat třeba i věštění z karet. Ne vždy ale bylo potřeba média. Médium, je ten kdo zprostředkovává skrze sebe informace ze zásvětí. Médií existuje několik druhů, dle schopností, které ovládají. Média – mluvící, píšící, materializující, kreslící, stigmatická, jasnovidná, jasnoslyšná, jasnočišná atd. Často se vyskytuje i více typů megality u jedince. Media mohlo pracovat i bez operátora, ale práce to byla nebezpečná, protože se duch media mohl odpojit od těla a tělo mohlo být obsazeno jiným duchem nebo se mohl vyskytnout jiný problém, který operátor mohl vyřešit, když medium bylo v „oslabeném“ stavu během medializace (stavu přenosu informací).

Nejzajímavější je ale médium jasnovidné, jasnoslyšné a mluvící. Píšící či kreslící média budeme znát pod výrazem – automatická kresba nebo písmo. Ale pozor, není to zcela stejná věc, ač podobná!

Jasnovidné medium vidí obrazy a to ač ve snech, mysli během bdění nebo se mu promítají na předmětech – kartách, kouli nebo jen tak na zdi či obloze.

Médium mluvící je médium, které „ztratí vědomí“ a skrze něj a to jak v hypnotickém spánku tak při bdění, mluví třetí osoba.

Jasnoslyšné – slyší hlasy.

I přes značné rozpory s náboženskými tradicemi křesťanského Československa se celá seance nesla v duchu křesťanských modliteb, pracovalo se křížem a krucifixem nebo se zpívaly chorály a četlo se z Bible. To podporovalo ochranu před útoky ducha nebo černé magie, zvyšovalo vibrace všech účastníků a podporovalo napojení média či celé skupiny na zásvětí. Slovo zásvětí je v dnešní době téměř vymřelé, ale v době prvorepublikovém bylo běžně používání pro to, čemu my říkáme – posmrtní život, druhý břeh nebo nebe. Spiritisté vymysleli velké množství předmětů a technik jak pracovat a vyvolávat duchy, vzniklo mnoho směrů jak pracovat s duchy, jak co ve vesmíru funguje a
podobně, existovaly i rozkoly mezi jednotlivými spiritistickými spolky. Hřebíček do rakve zatlouklo SS a okupace ČSR a pak i komunisté.

 

Autorem článku je kartář Daniel Čablík – jeho stránka: https://ezoportal.cz/2012/03/08/daniel-cablik/

Počet shlédnutí: 112