Vnitřní dítě

Nejprve si povíme, co znamená vnitřní dítě. Je to součást našeho já. Můžeme si ho dokonce vybavit jako postavičku dítěte, které může být veselé i smutné. Může mít blonďaté vlásky, hnědé, stříbrovlásek…meze se nekladou. Obsahuje několik složek, mezi které patří citová, emoční, tvořivá, sexuální a spousta dalších pramenů. Je to jakési centrum našeho já. Pokud se necítí dobře – necítíme se ani my. Bohužel na svou součást zapomínáme a jsme uvnitř smutní. Pokud zažíváme od raného dětství bolesti, ponížení, traumata a zklamání, tak se od vnitřního dítěte (svého já) oddělujeme. Ztrácí se jednota. Naše vnitřní dítě je potlačené. Proto je více než důležité, jak se učíme sami sebe vnímat a jak vnímáme svět.

Nezpracované pocity

Pokud nezpracujeme staré zničující pocity, tak je pouze je zatlačíme do pozadí (popřípadě zkreslíme pro snazší přijetí). Vyhýbáme se řešení a přímého pohledu do svých stínů. Naopak jednáme pro přijetí okolí, proto jsme si zautomatizovali cizí emoční vzorce. Jdeme často proti své srsti – až sebedestruktivně. Cítíme napětí a potlačujeme své emoce. Dostáváme se do negativních stavů. Špatný stav našeho sebepojetí a vnitřního dítěte ukazuje i skutečnost, že nejsme dlouhodobě schopni zpracovat staré křivdy a zranění. Vlastně vůbec fungovat v běžném životě. Proto jsme se přizpůsobili novým formám chování a vytvořili jsme si vnitřní pohon, aby si nás okolí všimlo a abychom dosáhli svých potřeb. Vzniká tak vnitřní nerovnováha a jsme k sobě a ke svému okolí příliš tvrdí. Reagujeme nepřiměřeně, bojácně, emotivně, zaujímáme obranný postoj, jakkoli, kdy se dostáváme vnitřním obavám a napětí. Dalším faktem bývá velký nedostatek sebedůvěry, jejíž následkem je pak ztráta motivace. Špatně nastavené vzorce emocí, nedůvěřivé a pesimistické pocity narušují vztahy a veškerou budoucnost. Raději setrváváme v tomto stavu, než abychom svou minulost léčili. Buď nemáme důvěru v léčbu nebo jsme pohodlní. A tak jsme upozadili (zkreslili, tabuizovali) minulost, aby nás tolik nebolela. Je třeba začít své vnitřní dítě léčit, protože nám špatné pocity přehluší ty dobré a hlavně případně nové příležitosti do života.

Projevy starého zranění – hněv, nevyrovnané emoce, strachy, deprese, nedůvěřujeme, jsme na sebe a své okolí tvrdí, závislost na osobách, demotivace, zklamání, malá sebeláska, role oběti, trestání sebe sama, sebedestrukce, pocity samoty…

Postavme se svým stínům

Prvním krokem je uvědomění vnitřního dítěte, svých zranění a stínů. Zmapujeme si, v jakých situacích jednáme nepřiměřeně, které události byly pro nás bolestivé, kdy jsme nedostali v jednotlivých fázích života podporu…pochopit a jít svému vnitřnímu já naproti. Velmi důležité je pochopení příčin. Každý člověk má zažité formy chování podle své minulosti a které jsme přijali na svou osobu. Představme si jako dar – můžeme ho přijmout, ale také odmítnout. Tím narážím na důležitý fakt, že své vnitřní dítě nechráníme a dovolíme si tak ubližovat.

Zde jsme blízko k pojmu přijímání role oběti. Skrze pochopení můžeme najít neutrální stav – stav bez napětí, protože jsme pochopily náročné životní situace. Tudy vede cesta k odpuštění. Každý má svou důstojnost, právo na respekt a právo na slabší stránky. Je důležité se láskyplně přijmout. Každou chybu přijímat jako ponaučení, zkušenost a nikoli selhání. Pocit selhání pramení od rodičů, kdy nám třeba vynadali za špatnou známku.

Začneme-li léčit své vnitřní dítě, uklidníme ho. Zacházejme sami se sebou tak, jak bychom chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství i dospělosti. Musí vědět, že se ho zastaneme, že si ho vážíme a že jsme schopni ho obejmout. Tak, obejměte to děťátko s blonďatými vlásky…a bílé košilce. Vidíte? Má vlásky plných zářivých kudrlinek a začíná se na nás usmívat. Zvedlo hlavičku vzhůru a uklidnilo se.

Léčíme, s láskou objímáme a uklidňujeme své vnitřní dítě. Jak si pomoci?

Na nápravu jsou možnosti jako rodinné konstelace a terapie vnitřního dítěte. Ve skupině objevíme vzájemnou podporu, kterou se naučíme přijmout i do svého života. Nyní si můžeme nacvičovat nové dovednosti dobrého a vlídného zacházení se sebou samým. Dovolit si, že můžeme být šťastní, že se nám může hezky dařit. Však ano, máme na to plné právo, zasloužíme si lásku a být šťastní. Z celého srdce si to přeji, jako vám všem! Vyrovnejme si emocionální dluh…Můžeme si projít procesem znovuzrození (traumata sbíráme již za doby těhotenství!), metodou prací s tělem, uvolňování emocí při projití staré situace.

Výše jsem popisovala to vnitřní děťátko, představme si v něm sami sebe. Co jsme toužili slyšet? Že jsme milováni a přijímáni? Řekněme mu to. Poklekněme k němu a upřímně povězme. To co vidíme a cítíme, můžeme též nakreslit. Vynikající metodou je automatická kresba, kdy se můžeme doslova vykreslit z emocí nebo vytvářet lásku. Lásku, kterou se k sami sobě učíme. Buďme svobodní, nemusíme přijímat cizí vzorce chování a jejich názory. K automatické kresbě stačí pouze pastelky, papír a nechat vést ruku emocemi a energií. Další možností je najít svou fotografii z dětství. Ano, to děťátko jsme my. Zaslouží si naši omluvu a lásku. Omluvíme se, že jsme celá léta ignorovali jeho potřeby a nemluvili s ním. Přivítejme ho ve svém životě, pokud to nikdo jiný neudělal. Potřebujeme odpustit sobě i jiným. Jedině tak budeme zdraví duší i tělem. I když jsme dospělí, naše vnitřní dítě se nikdy neztratí.

…jsme-li s vnitřním dítětem v souladu a spokojení, máme radost ze života, energii, jsme tvořiví, máme důvěru, žijeme naplno, cítíme se v bezpečí, nestrachujeme se z budoucnosti, máme pozitivní vztahy s lidmi, umíme řešit situace…a nemáme vnitřní napětí…

Důležité momenty k uvědomění…jak z toho ven?

• Vzdejme se snah vše řídit, závislosti na budoucnosti, její kontrole a otevřeme se lásce.

• Přestaňme se vyhýbat bolesti a zklamání tím, že odmítáme své srdce a odmítáme závazek.

• Přemýšlejme, jakou lásku vyžadujeme od druhých. Řekněme si o ni! Pokud nevíte, co hledáte, nikdo jiný to vědět nebude.

• Pokud se obáváme dalšího odmítnutí a zklamání, přiznejme si to. Nedávejme ostatním víc, než je únosné. Nebudeme později litovat, pokud se nesplní naše očekávání.

• Bludný kruh? Opakované situace, které se nám nelíbí? Změňme své chování, aby to bylo jinak.

• Zkoumejme své výsledky, kterých jsme ve svém životě dosáhli. Jaké jednání funguje a co musíme změnit? Pokud vás někdo šikanuje, jak se chováte vy? Nejste pasivní a neasertivní? Lidé zrcadlí naše chyby (přijměte jako ponaučení). Mějme k lidem dobrý vztah, šedý obraz života prokvete barevnými květinami

• Buďme kreativní. Naše duše se touží vyjádřit a relaxovat. Hudbou, automatickou kresbou nebo jinou vaší oblíbenou činností. Máte-li překážky, pojmenujte je. Vyjádřete je tvůrčím způsobem a představte si několik cest řešení. Start je odstraněním podbarvených emocí a názorů. Věci se začnou měnit v momentě, kdy tomu dáme sílu své představivosti k tomu, abychom tvořili lepší budoucnost.

• Vítejte v aréně vztahů a duše. Dali jste vztahu své oběti, ale stále se nám nic nevrací? Cítíte se naopak nepochopeni? Vstupte do školy vztahů se srdcem na dlani a pamatujte, Vaše milované já je stále s vámi. Nejste v tom sami. Ve vztazích praktikujte sebelásku. Čím více se budete mít rádi, tím lepších věcí se od druhých dočkáte. Co potlačujeme a odmítáme a přitom chceme od ostatních? Pokud budeme o sebe pečovat, budeme cítit náklonnost druhých. Milujme tedy svého ducha a vyzařujme světlo a pozitivní energii.

• Pusťte své démony a jejich stíny. V které sféře se necítíme dobře? Kde nevidíme cestu k odpuštění? V kterých oblastech příliš soudíme sebe a jiné? Kde nám vadí humor? Dalším úkolem je vymanit se z psychických pout, z příliš kritického ega a žárlivosti. Uvědomme si, jaké nízké energie nám přináší smutek a hněv. Buďme sami k sobě vlídnější a odstraňme ostnatý drát kolem srdce, který druhý odhání pryč!

• Jasná perspektiva života a duše doprovázená humorem. Naše vnitřní Já nás povede.

• Dívat se na svět novýma očima. Ujmutí nové vlády svého života. Přijměte spontánně své já zvědavost, které nás vede. Objevujte co je krásné. Pozitivita je pozvedne okolí.

Intuitivně nacházíte svou cestu. Zjistěte, která cesta vám dává sebejistotu. Nepotřebujete ničí souhlas. Sebedůvěra roste a proto si dovolte, aby váš život zvítězil nad negativismem a cynismem. Do nového života nečekejte na pozvání. Eliminujte temnotu a ospalost ostatních lidí. Vy a vaše vnitřní dítě jste jednota a vůdce. Stačí roztáhnout křídla a kdekoli bezpečně přistát. Koruny stromů šumí a pod ním můžete relaxovat. Usmíváte se a bezpečně si představíte i to usměvavé vnitrní dítě, které v sobě máte. Čistá dětská a nevinná mysl, se kterou si děti rády hrají. Třeba kuličky. V parku, pod vzrostlými stromy. Listí šepotá. S radostí tu kuličku vyšlete vstříc důlek. Nevidíte ji, ale víte, že tam je. Víte to bezpečně. Jako budoucnost, kterou si sami tvoříte. Ona tam bude. Ano, ta kulička je skleněnkou, kterou jsme v dětství skrze slunce pozorovali. Fascinovala nás široká spektra barev a fantazie. Vzpomínáte si? Objevujte svůj život skrze dětské oči…s čistotou a neporaněnou důvěrou…

Autorka Emílie Moláčková.
https://www.ezoportal.cz/emilie-molackova