Partner se nevrací…

Pochopili jsme, proč se náš vztah před časem rozpadl a v čem jsme si přestali rozumět. Z rozchodu neviníme toho druhého, dobře si uvědomujeme, že vztah je dvoustranný „projekt“ a že společné jsou jak jeho kvality, tak i nedostatky. Umíme si přiznat vlastní chyby, kterých jsme se dříve dopustili. Partnera stále milujeme a věříme, že bychom se po jeho boku cítili znovu šťastni stejně tak jako on. Máme za to, že ponaučeni o předchozí zkušenosti tentokráte uspějeme, vztah prohloubíme a povzneseme na vyšší úroveň.

Náš protějšek dokonce už ví, že máme zájem vztah obnovit. Jsme upřímní k sobě i k němu a dali jsme mu to dostatečně najevo. Přesto jsme v našem úsilí sami. Partner ví, že o něho stále stojíme, ale vrátit se jednoduše nechce. Proč vlastně?

Za prvé je nezbytné si přiznat, že na to má plné právo. On náš názor a stanovisko sdílet v žádném případě povinen není. Má své představy, priority i tempo osobnostního růstu a může mít dojem, že by se pouze vracel „do míst“, kde mu kdysi nebylo dobře. Přestože jej rozpad vztahu mohl poznamenat, v návratu svou další perspektivu nespatřuje. Třebaže nemá ještě ucelenou představu o dalším vztahu, tuší, že chce učinit zcela nový poznatek. Nám nezbývá než se smířit. Vztah tvoří dvojice a do té nám zkrátka jeden chybí. Za dva chtít nemůžeme – můžeme si přát pouze sami za sebe. Jestliže to nestačí, není jiné cesty než se přes tíživost odmítnutí přenést… Vyrovnání se s touto nepříjemnou skutečností má potom zásadní vliv na náš budoucí milostný život, v neposlední řadě na délku časové prodlevy, po níž otevřeme znovu srdce příštímu partnerovi.

Existují ale ještě důvody poněkud odlišného charakteru. Partner ví, že o něj máme stále zájem, bohužel mu však tento pocit „nepostradatelnosti“ vyhovuje a zcela postačuje. Nemá v daný okamžik potřebu chtít více, vystačí si s prostým faktem, že nemusí být sám, kdyby nechtěl. Nezůstal „na ocet“, v mobilním telefonu má číslo, které může kdykoliv vytočit a z druhé strany se ozve hlas toužícího člověka, jenž bude ochotný naslouchat, sejít se, pomoci, povzbudit, zajímat se… Co by za to mnozí dali!

Jsme pouze lidé, tolik si podobní ve své nedokonalosti i obvyklé slabosti. Naše nectnosti mnohdy vyplynou na povrch v celé své kráse a nic s tím nenaděláme. Někteří z nás jsou dokonce na ně pyšní! Není málo těch, kteří vnímají jako významnou přednost kupříkladu to, že se bezpracně „dopracovali“ k majetku, který jim tak v podstatě vůbec nenáleží, i když by případné označení za zloděje nesli bezesporu s nelibostí. Co naplat, naše přízemní pohnutky často převáží potřebu obstát v duchovním slova smyslu. Je totiž zvykem domnívat se, že se to přinejmenším vyplatí, zatímco čestný a spravedlivý přístup bývá „odměněn“ s obrovským zpožděním, pokud kdy vůbec. Uvažuje tak například značné procento těch, kteří nevědí (a nevěří), že nežijeme jediný život…

A tak se nám zalíbí mimo jiné trucovat a zneužívat toho, že je o nás zájem. Těší nás, že se pro nás kdosi druhý trápí. Přijde nám to jedinečné a povznášející. Máme se nejen za chtěné, ale i vzácné. Ani nám proto nepřijde, že bychom měli druhé straně nenápadně sdělit, ať s námi do vztahu jaksi nepočítá… Jak opojné a slastné je koupat se v čirém prameni citu jiné osoby!

A co si s tím počít? Pokud se protějšek rozhodl užívat si naší lásky tímto ponižujícím a bezcharakterním způsobem, přijměme to, přestože to je sebevíce zdrcující a kruté. Taková, žel, pravda, někdy bývá. Vězte, že Vás může potkat sotva co málo horšího, než když si je Vámi kdokoliv jiný jistý. A tím nemyslím zaměstnavatele nebo obchodního partnera, který sází na Vaše přednosti a spolehlivost. Na mysli mám samozřejmě ty, kteří si z Vás vědomě či nevědomky učinili jednostranný energetický zdroj.

Čím rychleji jsme však připraveni skutečnost respektovat a sžít se s ní, tím dříve docílíme hned několika pozitivních výsledků současně:

− Doceníme svou hodnotu a uspíšíme naši potřebu nového vztahu. Ctitele si následně skutečně přivoláme v o to kratším termínu.

− Náš bývalý „se snese z výšin“ a doslova vrátí nohama na pevnou zem. Zjistí, že až tak dokonalý být nemůže, když lhostejně a necitlivě naložil s láskou milujícího člověka.

− I on ale může tím rychleji dospět k názoru, že opravdové partnerství je více než pouhý pocit vlastní domnělé výjimečnosti a nenahraditelnosti. Je-li dostatečně moudrý, uvědomí si, že harmonický partnerský vztah je nejvíc, co může člověk požadovat.

− Tím, že jsme přestali LPĚT na jediné možné představě budoucího vývoje, umožnili jsme sobě a dalším třem (!) jedincům získat nové zkušenosti. Máme nový vztah, a protože bývalý partner ztratil jistotu naší lásky, může se směrem ke společnému štěstí posunout
on i jeho nový protějšek.

Ve vesmíru, který je nekonečný v prostoru i čase, není místo pro černobílé vidění světa. Každý neúspěch může být zárodkem budoucí výhry a ta naopak předznamenáním prudkého pádu. Na vše můžeme pohlížet z mnoha úhlů.

Jestliže nás odmítne bývalý partner, je tomu zrovna tak. Jediným správným přístupem je těšit se, jaké poznání a dobrodružství přinese vztah nový – těšit se co nejsrdečněji na novou lásku!

 

autor článku: Petr Šíma

Počet shlédnutí: 994